Plynárna a koksovna Vítkovice.

 

 

Plynárna a koksovna Vítkovice.

Plynárna a koksovna Vítkovice byla jedním z provozů Vítkovických železáren, na které byla svým provozem úzce propojena.
Olomoucký arcibiskup Jan Rudolf Habsburský dekretem ze dne 9. prosince 1828 rozhodl o založení železáren ve Vítkovicích. Dne 16. září 1830 byla Rudolfova huť (pojmenovaná po svém zakladateli) ve Vítkovicích vysvěcena. Slavnost byla zahájena mší sv. Václava v Moravské Ostravě. Téhož dne byla zapálena první pudlovací pec na výrobu svářkového železa s použitím uhlí nejen v Čechách, ale v celé Habsburské monarchii.
První zmínka o výrobě koksu je z roku 1831. Koksování uhlí probíhalo v milířích. Tato výroba byla později nahrazena účinnější výrobou v ohradových neboli Schaumburských pecích. V rozmezí let 1848-1850 je zmiňováno v provozu již deset těchto pecí. Roku 1835 byly provozovány dvě baterie úlových pecí.
V roce 1843 byly koksovací pece prodány S.M.Rothschidovi a roku 1873 došlo k majetkovému vstupu bratří Gutmannů v čele s ředitelem Kupelwiesrem a železárny se stávají Vítkovickou hutní a horní společností.
V roce 1853 je v závodě zprovozněno 800 lamp plynového osvětlení, roku 1866 již 1120 lamp. V historických pramenech se však neuvádí, jaký plyn byl použit. S největší pravděpodobností se v té době jednalo o koksárenský plyn. Provoz klasické plynárny s vodorovnými retortami je doložen až roku 1856. Vítkovická plynárna se tak stala třetí plynárnou zprovozněnou v Českých zemí (Praha-Karlín 1847, Brno 1850). V roce 1893 byla uvedena do provozu druhá plynárna se šikmými retortami. Zde je zpracováván i koksárenský plyn. Plyn byl dodáván nejen pro závod, ale i soukromníkům. V roce 1899 je plyn použit i pro osvětlení města Vítkovic a Zábřehu.
Původně byl plyn používán k osvětlení. Později se uplatňuje i k topení pod parními kotli, k pohonu plynových strojů a k výrobě elektrického proudu. Je zmíněno, že k výrobě elektřiny sloužil i kychtový plyn. V roce 1885 se zavádí výroba vodního plynu, který se používal k otopu pecí a ke svařování. Jeho použití k osvětlení se neosvědčilo.
Po roce 1859 se staví již koksovací pece typu Dulait, v roce 1860 byly uvedeny do provozu plamenné pece systému Francois-Gobiet. Roku 1861 se používají koksovací baterie Gobiet. V následujících letech probíhá nejen modernizace provozu, ale i výstavba dalších koksárenských baterií typu Otto-Hoffman, Kopppers a Otto. Baterie jsou zaváženy nejen sypaným, ale i pěchovaným uhlím. Zdokonaluje se čištění koksárenského plynu a s ním i výroba vedlejších produktů. Zvyšuje se produkce koksu a tím i koksárenského plynu. Zároveň se ruší staré dožívající pece.
V rozmezí let 1922-1924 byl postaven mokrý plynojem o objemu 50.000 m3 vysokopecního neboli kychtového plynu, který sloužil až do roku 1998. Suchý plynojem o obsahu 150.000 m3 byl určen pro uskladnění koksárenského plynu. Situován byl do prostoru mezi Mariánskými Horami a Vítkovicemi. Jeho provoz byl ukončen roku 1998 a následně demontován.
Poslední oprava koksárenské baterii č. IV. byla uskutečněna v roce 1983. A provoz koksárenských baterií ve Vítkovicích byl ukončen roku 1997. Poslední vysoká pec vychladla roku 1998.
V období druhé světové války Vítkovické železárny nesou název Říšské závody Göringa Hermanna. V roce 1945 byly železárny zestátněny a nesly název Vítkovické železárny Klementa Gottwalda. Při privatizaci koncem 20. stol. byly odděleny ocelárny od strojírenské činnosti. Větší část Vítkovic patři společnosti VÍTKOVICE a.s., ocelárna a válcovna je samostatnou společností s názvem Vítkovic Steel. V roce 2002 převzaly válcovnu Třinecké železárny.
Koksovny bývají postaveny v areálu dolů (důlní koksovny) nebo v areálu hutí (hutní koksovny). Vítkovická koksovna byla postavena v hutním areálu (provoz vysokých pecí) v oblasti Dolních Vítkovic a to v bezprostřední blízkosti dolu Hlubina. Toto její situování bylo nejen velmi výhodné, ale v celé Evropě zcela výjimečné. Bylo proto rozhodnuto usnesením vlády v roce 2002 tento unikátní soubor industriální architektury zachovat budoucím generacím jako Národní kulturní památku. Roku 2009 vznikl projekt na oživení a nové využití tohoto areálu. V roce 2012 byla ukončena první etapa a zpřístupněny tři základní objekty a to vysoká pec č.1, plynojem (50.000 m3) nesoucí název „Gong“ a budova VI. energetické ústředny. Tomuto souboru staveb se začalo lidově říkat „Ostravské Hradčany“.

(zpět Druhy plynu)