Průmyslové plynárny.

 

Z významnějších závodních plynáren se jednalo o plynárnu VŽKG (založena1857), plynárnu při dolu Trojice (zpracovávala a dodávala koksárenský plyn ze stejnojmenného dolu na Slezskou Ostravu a pro důl Trojice).

Další závodní plynárna byla v Horní Suché, kde zajišťovala osvětlení cukrovaru (již roku 1860) Jana Larische Mönnicha.
Mimo tyto výše uvedené závodní plynárny byly ještě i malé místní výrobny plynu u spotřebitelů (v cukrovarech a pod) např. v Přerově.

V karbonizačních plynárnách byl hlavním produktem plyn a vedlejším tzv. polokoks.Surový plyn obsahoval četné nečistoty.

Pod pojmem nečistoty se rozumí ty nežádoucí látky, které způsobují svojí přítomností problémy a potíže. Dehet a naftalen se v rozvodné síti usazují a zanášejí ho. Amoniak a sulfan (sirovodík) působí v rozvodech korozivně a při spalování vznikají produkty poškozující životní prostředí (zejména oxid siřičitý a oxidy dusíku). Z těchto důvodů je proto nezbytné ještě v plynárně před dalším transportem do rozvodné sítě snížit obsah těchto nečistot v plynu na co nejnižší hodnotu.
Zvláštní pozornost je nutné věnovat vlhkosti (vodní páře) plynu. V městských plynárnách se surový plyn zpravidla nesuší, výjimkou jsou jen některé velké plynárny. Vlhký svítiplyn, který je transportován do potrubní sítě v tomto potrubí kondenzuje, odtéká pak do kapáků, odkud je nutné ho pravidelně odčerpávat.
Surový a horký svítiplyn vyrobený karbonizací v retortách či komorách se čistí a prochází plynárenským zařízením zpravidla v tomto pořadí:

retorty či komory  
7.
amoniaková pračka
1.
předlohy
8.
suché čističe
2.
vzdušný chlaič
9.
odbenzolování (pouze výjimečně)
3.
vodní chladič
10.
plynoměr
4.
odsavač plynu
11.
plynojem
5.
lapač dehtu
12.
sušení plynu (pouze výjimečně)
6.
naftalenová pračka
13.
regulátor městského tlaku


Horký plyn prochází předlohou, chladiči a za lapačem dehtu je jeho teplota snížena přibližně na 30 0C čímž cestou dochází ke kondenzaci dehtových a vodních par, kde současně se snižuje zejména obsah amoniaku a naftalenu ve svítiplynu.
V naftalenové pračce je antracénovým olejem vypírán zbývající naftalen. Následuje amoniaková pračka, kde je vodou (v některých plynárnách i kyselinou sírovou) odstraňován z plynu amoniak.
V suchých čističích je sirovodík odstraňován na plynárenské (železité) hmotě dodávané např. z Kaznějova či slovenské Rožňavy. Reakce sirovodíku (sulfanu) s železitou hmotou probíhá v alkalickém prostředí s přebytkem vody. Je nutné tuto podmínku pro zdárný průběh reakce dodržet nebo znovu vytvořit. V suchých čističích probíhá reakce:
Fe2O3 + mH2O + 3H2S = Fe2S3 + (m+3)H2O vzniklý Fe2S3 se částečně rozpadá
Fe2S3 = 2FeS + S
Při regeneraci (okysličování) plynárenské hmoty (kdy provzdušňování hmoty se děje na skládce mimo čističe) probíhají tyto chemické reakce:
2Fe2S3 + mH2O + 3O2 = 2 Fe203.mH20 + 6S
4FeS + mH2O + 3O2 = 2Fe2O.mH2O + 4S kde m = 1 až 3
Odstraňování benzolu z plynu se provádí buď vypíráním benzolu olejem nebo adsorbcí na aktivním uhlí a to pouze u velkých plynáren. Benzol představuje nejen významnou chemickou surovinu, ale i ekonomický přínos pro plynárnu. Pod pojmem benzol rozumíme směs lehkých uhlovodíků destilační frakce 80-180 oC, zejména řady benzenové.
Svítiplyn se suší pouze výjimečně ve velkých plynárnách nebo v případě, že další jeho použití to vyžaduje. Starší způsob vysoušení používal chlorid vápenatý, nověji se uplatňuje dietylenglykol (DEG) nebo trietylenglykol (TEG)..
Obsah nečistot v surovém svítiplynu a na výstupu z čistírny je přibližně uveden (dle Riedla) v následující tabulce:

  surový plyn výstup z čistírny
obsah vody (g/m3) 50 10 - 15
dehet (g/m3) 100 - 180 0,02 - 0,20
amoniak (g/100 m3) 500 - 800 pod 5
naftalen (g/100 m3) 200 - 1000 5 - 15
sirovodík (g/m3) 3 - 10 pod 0,2
benzol (g/m3) 25 2

Pro úplnost je nutno uvést, že veškeré oleje a jiné kapaliny, tak i plynárenská hmota a aktivní uhlí se v plynárně regenerovaly a daly se tak použít opakovaně.

 

(zpět historie)